Roční přání v SeniorCentru Modřice

Co nás všechny napadne, když se řekne pátek třináctého? Většina z nás se zděsí, že se stane něco hrozného, ale to neplatí v našem SeniorCentru v Modřicích, protože právě toto neoblíbené datum se stalo šťastným pro naši milou klientku paní Volfovou.

Již od zimy jsme měli zjištěno, že bychom mohli splnit naší klientce přání navštívit místo, kde odpočívají její nejbližší rodinní příslušníci. Toto místo se nachází v Adamově, kde paní Volfová prožila více než devadesát let.

Paní Volfová je naším sluníčkem, její dobrosrdečnost a veselá mysl je cítit na míle daleko. Velmi často nás pobaví nějakým vtipem či veselou příhodou, kterou okoření svým úpřimným smíchem.    I přesto, že trpí nedoslýchavostí a je omezena v hybnosti, je to velmi aktivní a činorodá žena. Je opravdovou optimistkou a rozhovor s ní je obohacením pro každého.

Vzhledem ke skromnosti naší klientky jsme měli trošku problém přesvědčit ji, že pro nás není žádným problémem dopravit ji na místo blízké jejímu srdci.

Každopádně v pátek dopoledne bylo vše nachystáno a v sestavě p. Volfová, řidič Saša a aktivizační pracovnice Adriana a Monika jsme vyrazili směr Adamov.

Paní Volfová vyprávěla různé příhody z mládí a dětství a cesta nám příjemně ubíhala. Když jsme se blížili k Adamovu, paní Volfová zbystřila, vžila se do role “průvodce” a ukazovala nám různá zajímavá místa, která navštěvovala společně s rodinou.

Do cíle jsme dorazili naprosto přesně, protože paní Volfová našeho řidiče navigovala s naprostým přehledem.

Vzhledem k členitému terénu hřbitova jsme se trošku protáhli a procvičili si svaly, ale paní Volfová nás překvapila svojí hbitostí a s její pomoci jsme zvládli i poslední překážku naší cesty.

Na tomto místě jsme zvážněli a snažili se paní Volfové dopřát úplné soukromí. Pokusili jsme se vcítit do pocitů naší klientky a pochopit co pro ni tento výlet znamená.

Po určité chvíli jsme společně zavzpomínali a popovídali si o rodině Volfových. Naše klientka nám pověděla spoustu zajímavostí z jejího života.

Pro paní Volfovou jsme měli připravené překvapení a vyčkávali jsme na vhodnou chvíli předání. Ten okamžik nastal, když jsme společně položili svíčky. V tu chvíli jsme paní Volfové předali věněc, který jsme nechali pro tuto příležitost vyrobit. Bylo vidět jakou radost jsme jí udělali. Sama pak věnec položila na hrob a mlčky jsme vnímali sílu okamžiku.

Po tomto velmi emotivním zážitku jsme se rozhodli, že cestou zpět navštívíme cukrárnu, abychom tento vyjímečný den zakončili v příjemné atmosféře s dobrou kávou a zákuskem.

Vzájemně jsme si potvrdili, že takový pátek třináctého jsme ještě nezažili a dlouho zůstane v našich srdcích. Nám, aktivizačním pracovnicím ještě navíc zůstane dobrý pocit z uskutečnění splněného přání.

V poledne jsme se v pořádku vrátili zpět do našeho SeniorCentra a víme, že tento pátek byl pro nás všechny nevšedním zážitkem.

Už nyní přemýšlíme komu z klientů splníme další vysněné přání.