Brněnské Divadlo Bez Pravidel v SeneCura SeniorCentru v Modřicích

Pro obyvatele domova si připravili program s názvem „Ta naše písnička česká..“

Divadlo bez Pravidel od roku 2012 tvoří a realizuje aktivizační programy pro seniory. Navštěvují nejen domovy pro seniory, ale i chráněná bydlení a jiná zařízení, kde využívají  loutkové programy. Programy mají stejnou „kostru”, jen se střídají loutky a témata. Senioři tak vědí, co mohou očekávat při opakovaných návštěvách jak od loutkoherců, tak od loutek a realizovaného programu. O co vlastně jde?

Jedná se o novou metodu v práci se seniory. Využívá se základních technik reminiscenční terapie, dramatických technik a práce s loutkou. Právě práce s loutkou je pilířem této práce. Pomocí loutky dokáží zbourat pomyslnou bariéru mezi lektorem a seniorem. Naše loutky nepovažují za věci, ale za osobnosti s charakterem, a tak loutky přistupují i k seniorům. Celá myšlenka aktivizačních programů vznikla v průběhu studií Sociální pedagogiky a k realizaci dopomohlo získání grantu Fondu Rozvoje Masarykovy Univerzity.

Po úvodním přivítání, kdy se loutky děda Josef a babička Růženka přivítaly s každým z klientů zvlášť, prozradil děda Josef, že společně s babičkou Růženkou velmi rádi poslouchají staré písničky. Potíž nastává v tom, že děda Josef má už trochu problémy s pamětí, a tak si nepamatuje některé zpěváky a s babičkou Růženkou pak mají různé nedorozumění, kdo tu písničku zpívá.
Loutkoherci rozdali klientům fotografie známých zpěváků a zpěvaček  a každý z nich  měl poznat, o kterého zpěváka jde. Jako nápověda byla vždy puštěna píseň a klienti mohli zapátrat v paměti, kdo píseň zpívá a také jestli náhodou daného interpreta zrovna nedrží na obrázku v rukou. Na fotografiích jsme mohli vidět Karla Hálu, Oldřicha Nového, Waldemara Matušku, Hanu Hegerovou, Pavla Bobka, Ivetu Simonovou, Milana Chladila a mnoho dalších.
Od dědy Josefa jsme se dozvěděli legendu, která se traduje o Karlu Hálovi. A to, že za jeho pleší údajně stojí prohraná sázka s fotbalisty. Od té prohrané sázky si údajně pravidelně holil hlavu, ale je to přece jenom legenda…
Děda Josef i babička Růženka během povídání a poslouchání písní posedávali u klientů na klíně, společně se smáli a povídali si. ,,Dědečku, vy máte tak krásně modré oči a upřímný pohled“, lichotila Josefovi paní Leblochová.

Na závěr jsme si společně zanotovali písničku: „Ta naše písnička česká“ a děda Josef a babička Růženka se rozloučili osobním podáním ruky.Dopoledne bylo velmi příjemné a všichni jsme se dobře pobavili, jak senioři tak i aktivizační pracovnice.